Život se s nikým nemaže a mně rozdal karty celkem zostra. Ale brečet v koutě? To nikdy nebyl můj styl. Jsem máma samoživitelka, která musela sakra rychle dospět, naučit se otáčet každou korunu a hlavně – postavit se na vlastní nohy. Tohle je příběh o tom, jak jsem se z nočních směn a manažerských tabulek prosekala až k tomu, co mě fakt naplňuje. K nehtům, který dělám bez kompromisů.
Dvacet let, Praha a šéfování logistice
Ve dvaceti jsem přišla do Prahy. Potřebovala jsem prachy při škole, tak jsem naskočila jako kurýrka do jednoho logistickýho startupu. Práce mě chytla, makala jsem na maximum a brzy bylo jasný, že za volantem nezůstanu. Přesunula jsem se na centrálu, začala koordinovat objednávky a z dispečinku jsem to rychle dotáhla až na pozici Area Manažera. Najednou jsem měla pod palcem několik poboček a hromadu lidí. Tlak, stres, rychlý rozhodování – tam jsem se naučila, co znamená neposrat se z krizových situací.
Měla jsem našlápnutou kariéru, ale v hlavě mi stejně pořád vrtal ten starej sen z puberty: dělat nehty a mít jednou vlastní salón.
Kopanec od zdraví a nečekanej zázrak
Jenže pak přišla stopka. Doktoři mi diagnostikovali endometriózu. Následovalo několik operací a verdikt, že mít dítě bude sakra problém. Možná proto jsem tehdy utíkala k práci a pálila v kanclu veškerou energii. A pak, bum. Životní změna, která šokovala mě i samotný doktory – otěhotněla jsem. V ten moment šly všechny manažerský tabulky stranou. Věděla jsem, že Vali je můj vymodlenej zázrak a nebylo o čem přemýšlet.
Brutální double hustle: Máma ve dne, dispečerka v noci
Zůstat s malým dítětem sama není med, to ví každá máma. Ale já se rozhodla, že nás zajistím za každou cenu. Moje původní manažerská pozice se s péčí o miminko nedala skloubit, tak jsem přepnula do hardcore režimu. Přes den máma na plnej úvazek, která se stoprocentně věnovala tý nejúžasnější bytosti na světě. A v noci? V noci, když malá spala, jsem sedala k počítači a jela noční směny jako dispečerka. Žádnej spánek, nekonečný kafe a čistá disciplína. Jela jsem na plný pecky, protože polevit prostě nebyla možnost.
Jak čas utíkal a Vali rostla, došlo mi, že tenhle noční maraton nemůžu hrát věčně. Byl čas přestat budovat cizí firmy a začít investovat energii do sebe. Nastala ta správná chvíle oprášit starej sen, vzít do ruky brusku a ukázat, co ve mně je...
Pokračování v dalším článku.